Šestý turnaj byl, zdá se, velmi povedený. V týmu došlo díky mé momentální indispozici k několika podstatným (a jak bude vidno i povedeným) změnám – přesunul jsem se na střídačku za objektiv (fotodokumentaci se budu snažit co nejdříve zpřístupnit Vašim nedočkavým zrakům :)), místo mě nastoupil Almy, který v útoku nahradil Kubu, který se tímto přesunul (po svém vynikajícím výkonu pravděpodobně nastálo - promiň Kubo) do obrany. Díky těmto machinacím pak do nebohých soupeřů bušily hodinu a půl dva nabité útoky (Jíťa + Zdenál + Matty, Almy + Míra + Peťa), které vzadu jistily takřka neprostupné obrany (Elza + Tomase, Kuba + Michal). Ale popořádku…
Ještě před turnajem jsme se díky jistým dezinformacím ohledně nepřijeduvšího (pravděpodobně gramaticky špatně, ale stejně je to pěkné slovo, ne? :)) Michala obávali, že budeme hrát vzadu ve třech, ale Michal přijel a tak jsme mohli nastoupit v plné síle.
Na první zápas se soupeřem Hambas Podlesí jsme si celkem věřili (nebo alespoň trenér věřil :)) – sice byli po pátém turnaji na druhém místě, ale měli jen o dvě výhry víc než my a popravdě nebyl velký důvod mít přílišný respekt. Navíc první zápas jsme s nimi prohráli 1:2 a to pouze „o mantinel“, takže rozhodně to byl hratelný soupeř. Jak se přímo v zápase ukázalo, předpoklady to byly správné…
Jejich hra postrádala lehkost, se kterou se jako samurajské meče padajícím podzimním listím naše útoky prosekávaly k jejich brance. Jíťa nekompromisně první ranou pod víko (myslím, že za Tomaseho asistence) všem ukázala, kdo tu dnes bude aspirovat na královnu střelců. Almy následně (jako ostatně po celé dva zápasy) předváděl protihráčům, jak to vypadá, když se liška dostane do kurníku (při použití dřívější metafory by se dalo říci, že samurajské meče měl dva a oba netypicky s ostřím z obou stran) a postupně zvýšil náš náskok až na 3:0.
Útočné pokusy Hambase byly náhodné, ojedinělé a rozbíjeli se o naši obranu jako příboj o Doverské útesy. Kuba si s blížícím se koncem začal uvědomovat, že pokud to tak půjde dál, mohl by v obraně zůstat déle než by si byl býval přál a tak ještě korigoval výsledek na konečných 3:1 excelentní tečí, po níž míček ukázkově vymetl pavučinu v pravé šibenici Ivčiny branky. Na nic dalšího se však Hambas nezmohl, a tak jsme je ukázkově stáhli v tabulce o tři body.
Jejich hra postrádala lehkost, se kterou se jako samurajské meče padajícím podzimním listím naše útoky prosekávaly k jejich brance. Jíťa nekompromisně první ranou pod víko (myslím, že za Tomaseho asistence) všem ukázala, kdo tu dnes bude aspirovat na královnu střelců. Almy následně (jako ostatně po celé dva zápasy) předváděl protihráčům, jak to vypadá, když se liška dostane do kurníku (při použití dřívější metafory by se dalo říci, že samurajské meče měl dva a oba netypicky s ostřím z obou stran) a postupně zvýšil náš náskok až na 3:0.
Útočné pokusy Hambase byly náhodné, ojedinělé a rozbíjeli se o naši obranu jako příboj o Doverské útesy. Kuba si s blížícím se koncem začal uvědomovat, že pokud to tak půjde dál, mohl by v obraně zůstat déle než by si byl býval přál a tak ještě korigoval výsledek na konečných 3:1 excelentní tečí, po níž míček ukázkově vymetl pavučinu v pravé šibenici Ivčiny branky. Na nic dalšího se však Hambas nezmohl, a tak jsme je ukázkově stáhli v tabulce o tři body.
Druhý zápas místo v plánovaných 14:00 začal o hodinu dříve, jelikož nedorazil tým České. Soupeřem nám byl Iaculis Team (Iaculus - z latinského iaculum = kopí - je mýtický had, který se schovává mezi větvemi a útočí na své oběti tak, že se na ně vymrští jako šipka. Je také popisován jako had který „létá“. Proč se tak pojmenovali netuším, ale nevíte, v čem by tak mohl had držet florbalku??? :)). První zápas jsme s nimi na třetím turnaji vyhráli 4:3 po celkem urputném boji, ale vzhledem k jejich postavení v tabulce (poslední místo, jediná výhra) byly tři body takřka povinnost.
I když se občas může stát, že povinnost svazuje, Jíťa hned na začátku všem ukázala, že to nebude tento případ a první dva góly si připsala jakoby mimochodem, s dravou elegancí jí vlastní. Když pak Peťa ještě před přestávkou přidala po Almyho asistenci další gól, měli asi všichni létající hadi od ostentativního divení se vypadlé sanice.
Jak zápas začal, tak taky pokračoval. Bezzubé snažení soupeře občas až vzbuzovalo lítost, ale zřejmě pouze u publika. Dokonce i rozhodčí hráli s námi, když nás během ojedinělého tlaku soupeře nechali hrát asi minutu v šesti (Michal se tuším rozhodl, že už se na to nemůže dívat a trochu vypomůže v poli), aniž by to jakkoliv komentovali. Nutno říct, že nám evidentně hra v šesti nesvědčila, protože jsme se nemohli dostat od vlastní branky :). Nicméně po této krátké epizodě pokračoval naše hra v již vyšlapaných šlépějích. Nejdříve Míra doklepl míček za gólmana po jednom z mnoha závarů, které naše útoky často vytvářely před soupeřovou brankou. Poté přidala gól Matty po Zdenálově nahrávce a nakonec ještě Peťa (asistoval Tomase), která se zřejmě rozhodla uzavírat třetiny svými exhibičními vystoupeními.
Třetí třetinu načal gólově Zdenál, který zřejmě pochopil, že forhendem dnes opravdu nic nedá a tak prostřelil soupeřova gólmana precizním bekhendovým projektilem. Další akcí našeho útoku byl Mírův gól, který ovšem skončil v síti za Ivčinýma zádama. Iaculis, kteří vycítili poslední šanci na snížení propastného rozdílu, napnuli všechny síly a podařilo se jim vstřelit i jeden regulérní gól. Závěr byl však opět v naší režii a konečný stav 8:2 zařídil Almy přesilovkovou střelou od mantinelu (soupeř hrál v oslabení po vyloučení za nedovolenou vzdálenost a podle reakcí to bylo jedno z pravidel, o kterém ještě nikdy neslyšel :)).
I když se občas může stát, že povinnost svazuje, Jíťa hned na začátku všem ukázala, že to nebude tento případ a první dva góly si připsala jakoby mimochodem, s dravou elegancí jí vlastní. Když pak Peťa ještě před přestávkou přidala po Almyho asistenci další gól, měli asi všichni létající hadi od ostentativního divení se vypadlé sanice.
Jak zápas začal, tak taky pokračoval. Bezzubé snažení soupeře občas až vzbuzovalo lítost, ale zřejmě pouze u publika. Dokonce i rozhodčí hráli s námi, když nás během ojedinělého tlaku soupeře nechali hrát asi minutu v šesti (Michal se tuším rozhodl, že už se na to nemůže dívat a trochu vypomůže v poli), aniž by to jakkoliv komentovali. Nutno říct, že nám evidentně hra v šesti nesvědčila, protože jsme se nemohli dostat od vlastní branky :). Nicméně po této krátké epizodě pokračoval naše hra v již vyšlapaných šlépějích. Nejdříve Míra doklepl míček za gólmana po jednom z mnoha závarů, které naše útoky často vytvářely před soupeřovou brankou. Poté přidala gól Matty po Zdenálově nahrávce a nakonec ještě Peťa (asistoval Tomase), která se zřejmě rozhodla uzavírat třetiny svými exhibičními vystoupeními.
Třetí třetinu načal gólově Zdenál, který zřejmě pochopil, že forhendem dnes opravdu nic nedá a tak prostřelil soupeřova gólmana precizním bekhendovým projektilem. Další akcí našeho útoku byl Mírův gól, který ovšem skončil v síti za Ivčinýma zádama. Iaculis, kteří vycítili poslední šanci na snížení propastného rozdílu, napnuli všechny síly a podařilo se jim vstřelit i jeden regulérní gól. Závěr byl však opět v naší režii a konečný stav 8:2 zařídil Almy přesilovkovou střelou od mantinelu (soupeř hrál v oslabení po vyloučení za nedovolenou vzdálenost a podle reakcí to bylo jedno z pravidel, o kterém ještě nikdy neslyšel :)).
Závěrem se sluší poděkovat všem hráčům a hráčkám, kteří nám divákům připravili skvostné podívání (a vysloužili si zejména po prvním zápase velkého potlesku přihlížejících týmů). Jste prostě dobří, Lůzři :). Doufejme, že se to pozitivně promítne i do ligové tabulky a poskočíme více dopředu.
A malé doplnění z pozápasových oslav – v Mementu na Křence, kde jsme dostali místo sudových limonád kofoly, místo kofol piva a místo dobré pizzy pizzu připálenou, vrátili Peti na stovku hrst korun (něco přes 60kč?). Takže jestli potřebujete drobný, volejte Peťu. Slečna, která nás obsluhovala/neobsluhovala asi neměla na rozdíl od Lůzrů svůj den
1 komentářů:
pěkný článek...Martin
Okomentovat